Nemocnice sv. Lazara a Dětská nemocnice císaře Františka Josefa

První dětskou nemocnici v Praze na vlastní náklady založil Med. Dr. Eduard Kratzmann (1810 – 1865). Otevřel ji 1. ledna 1842 v privátním domě, v bývalém morovém špitále sv. Lazara (založen 1281) ve Spálené ulici č. 7 na rohu Spálené a Dobytčího trhu (dnes Karlova náměstí). Jmenovala se Dětská nemocnice u sv. Lazara, protože část domu, kde byla umístěna, tvořil zrušený kostel sv. Lazara. Měla pouze 9 lůžek. (V této souvislosti je vhodné připomenout, že proslulou dětskou londýnskou nemocnici Great Ormond Street Hospital for sick children s 10 lůžky založil britský lékař Charles West „až“ o 10 let později, v roce 1852).

Po onemocnění Dr. Kratzmanna ji v roce 1843 převzal Med. Dr. Josef Löschner (1809 – 1888) a zvýšil počet lůžek na 15. Nemocnice v žádném směru nebyla vyhovující. Proto Löschner, který sám nebyl bohatý, ale měl mnoho bohatých pacientů a příznivců u aristokracie a vídeňského dvora, zakoupil s jejich pomocí dům č.p. 1359/II na Karlově náměstí naproti Faustovu domu. Původně dvoupatrová klasicistní stavba od Johana Ripoty byla postavena v r. 1846. Nemocnice zde byla slavnostně otevřena 3. října 1854 a dostala název císaře Františka Josefa. Do dětské nemocnice na Karlově náměstí byli přijímány pouze děti starší jednoho roku, kojenci jen zcela výjimečně v případě, že byli živeni uměle, a to pouze se zvláštním svolením ředitelství. V roce 1854 byl obor dětského lékařství systemizován a jeho prvým řádným profesorem se stal Löschner. Byl děkanem Sboru doktorů a v roce 1862 rektorem pražské university. V roce 1869 odešel – povýšen do šlechtického stavu jako „svobodný pán“ – do penze. Stále však zůstal protektorem Dětské nemocnice na Karlově náměstí a celý ústav s kapacitou 100 lůžek odkázal (přestože nebyla jeho vlastnictvím) německé lékařské fakultě.

Roku 1874 byla v Dětské nemocnici zřízena německá dětská klinika, kterou vedl mimořádný prof. Med. Dr. Johann Steiner (1832 – 1876). Po jeho předčasné smrti převzal ředitelství dětské nemocnice i kliniku Med.dr. Josef Kaulich (1830 – 1886) a po něm Med. Dr. Bedřich Ganghoffner (1844 – 1918). Posledním šéfem německé dětské nemocnice byl MUDr. Josef Langer (1866 – 1937).

(Lékařský titul Med. Dr. (medicinae doctor) byl udělován do roku 1872. 15. dubna 1872 byl vydán nový rigorózní řád pro lékařské fakulty v monarchii, který zaváděl jednotný titul MUDr. (medicinae universae doctor). Do roku 1872 se udělovaly i zvláštní chirurgické a jiné tituly – Chir.Dr., magistr chirurgie, porodnictví a podobně).

Nemocnice měla velmi dobrou pověst i vysokou odbornou úroveň. Od r. 1862 měla vlastního chirurga – doc. Filipa Matějovského (1818 – 73) a od r. 1874 prof. Viléma Weise (1835 – 91). V r. 1894 zde bylo poprvé použito antidifterické sérum, prováděly se tracheotomie, intubace apod.

V této jediné pražské dětské nemocnici pracovalo mnoho Čechů, kteří však nesměli přednášet česky; buď jako vedoucí lékaři – Med.Dr. Bohdan Neureuter, chirurg F. Matějovský, prosektor Med. Dr. Dušan Lambl, ordinář J. Schindler, asistent J. Zít, sekundář J. Salmon) – nebo jako externisté. Dr. Neureutter zastupoval Löschnera, když byl r. 1865 jmenován zdravotním referentem na vídeňském ministerstvu a byl povolán k léčení korunního prince Rudolfa a jmenován prvním osobním lékařem císařovým. Tato skupina českých lékařů se snažila vybudovat českou nemocnici a k tomu účelu založila „Spolek pro zřízení a vydržování české dětské nemocnice a chorobince v Praze“.

Od r. 1887 se nemocnice pod vedením prof. Carla Bayera (1854 – 1930) začala specializovat také na chirurgii. V r. 1918 převzal německou kliniku dětské chirurgie prof. Springer, který ji vedl do r. 1945. Finanční situace nemocnice byla velmi špatná (denní taxa se pohybovala mezi 20,- a 24,- Kč) a proto byly často pořádány sbírky.

Po 2. světové válce zde vzniklo jako součást Všeobecné nemocnice Oddělení pro dětskou chirurgii a ortopedii, ještě v r. 1945 přeměněné na II. ortopedickou kliniku pod vedením prof. Otakara Hněvkovského, žáka prof. J. Zahradníčka (1882 – 1958). Klinika se v r. 1954 stala ortopedickou klinikou FDL UK. V roce 1971 se po prof. Hněvkovském stal přednostou další vynikající lékař prof. MUDr. Stanislav Popelka (nar. 13.4.1918 v Telecí u Poličky), který se mj. velice zasloužil o rozvoj reumatochirurgie. V roce 1983 byla klinika přestěhována do nového areálu v Motole. Poté byla budova již připravena k odstřelu, ale byla zachována a byla v ní zřízena ortopedická klinika pro dospělé pacienty. Začátkem 90. let bylo zvažováno využití výborně situované budovy v centru města k využití pro ambulantní péči o pacienty FN v Motole, pro oftalmopedii či foniatrii, které byly umístěny mimo areál, nebo i pro další ambulance, které měly být jakýmsi předvojem nemocnice v centru Prahy. Příští vedení nemocnice se již využitím budovy nezabývalo.V současné době již tato historická budova neslouží zdravotnictví – 30. června 2000 byla bezúplatně předána Ministerstvu práce a sociálních věcí. V prosinci 2001 zahájila firma IPS Skanska rozsáhlou rekonstrukci budovy pro potřeby MPSV.