Domů > Články > Sestry jak je neznáte: Lenka Hůšová

Sestry jak je neznáte: Lenka Hůšová

22. 8. 2023

Lenka Hůšová
Neurochirurgická klinika dětí a dospělých 2. LF UK a FN Motol

Narozena: V Pacově
Vystudovala: SZŠ 5. května, Praha
Představa o povolání: Po více než 30leté praxi mohu říct, že představy, které jsem měla o svém povolání, se naplnily.
Nejoblíbenější činnost: Odpočinek s rodinnou po pracovním dni
Představa ideální dovolené: Moře modrého moře
Oblíbený film /kniha: Dobrý ročník
Motto: Nelituj ničeho, co jsi udělala. Litovat můžeš pouze věcí, co jsi neudělala.

Kdy jste se rozhodla, že se stanete zdravotní sestrou, a kdo nebo co Vás přivedlo na tento nápad?

Tady se nabízí klasická odpověď, kterou asi uslyšíte od většiny zdravotních sester, a to, že se chtěly vyhnout při studiu matematice. I u mě tohle částečně platí, ale můj hlavní záměr byl pomáhat lidem. A neuměla jsem si představit, že budu sedět celý den někde v kanceláři, zkrátka jsem už v 15 letech věděla, že chci mít jednou zaměstnání, které mi dává smysl.

Vzpomínáte na svůj první pracovní den ve FNM?

Samozřejmě vzpomínám. Je to, asi jako když nastoupíte do jakékoliv jiné nové práce. Všudypřítomná nervozita a vlastně i příjemné napětí. Práce zdravotní sestry je v základu stejná, v různých nemocnicích se mohou lišit konkrétní postupy. Já se vždy snažila všechno si zapamatovat na první dobrou, což mnohdy vedlo k pocitu plné hlavy jako balón. K tomu spousta nových tváří a jmen. Určitě to všichni, kdo někdy měnili zaměstnání, znají.

Pracujete na Neurochirurgické klinice 2. LF UK a FN Motol. Co Vás přivedlo právě k tomuto oboru?

Chtěla jsem se dostat na trošku dynamičtější pozici, než byla ta předchozí. A to se mi povedlo. Zároveň se člověk dostane k širokému spektru případů a pacientů a tím se neustále vzdělává a posouvá.

Jaký je Váš typický pracovní den na Neurochirurgické klinice?

Snad žádný den nemůžu označit za typický. Vždy když vcházím do dveří oddělení, jsem zvědavá, co přinese nový pracovní den. Pokaždé, když si myslím, že už mě nemůže nikdo a nic překvapit, přijde nějaká výzva.

Jaké vlastnosti a předpoklady by podle Vás měl mít člověk, který se rozhodne pracovat ve zdravotnictví?

Především musí být velice trpělivý, to asi u všech zaměstnání, kde se pracuje s lidmi. Musí mít také schopnost se rychle rozhodovat a nepanikařit. A v ideálním případě je to i člověk empatický, kterému záleží na lidech a na tom, aby se cítili pokud možno co nejvíce komfortně. Člověk by ani nevěřil, jak moc pomáhá milý přístup personálu pacientům k rekonvalescenci.

Vzpomenete si na nějakého pacienta, který Vás nejvíce potěšil nebo pobavil?

Paradoxně mě vždy nejvíce potěší, když pacient odchází a já vím, že už se pravděpodobně neuvidíme, to znamená, že už bude zdráv. Spousta lidí si i při nelehké zdravotní komplikaci zachovává životní nadhled a mnohdy i humor. To mě moc těší a inspiruje. Pacienta, který mě nejvíce pobavil za poslední dobu, si pamatuji a vlastně není to jediný pacient.

Jak relaxujete, co je podle Vás ten nejlepší odpočinek?

Nejvíce si odpočinu při času stráveném s rodinou nebo přáteli někde v přírodě, s kávou, skleničkou vína a dobrou knížkou nebo na pláži u moře.

Jaký byl Váš největší dětský sen?

Chtěla jsem být herečkou, potom letět do vesmíru a taky porozumět řeči zvířat. Od svého dětského snu jsem se tedy opravdu velmi vzdálila, ale rozhodně toho nelituji.

Máte nějaký zaručený recept na zvládání stresu?

Recept asi nemám. Mě osobně pomáhá rychle si utřídit myšlenky a vyhodnocovat situace. Tohle je ale opravdu asi něco, co buď umíte, nebo neumíte. Taky si občas napočítám do deseti, ale to spíš, když už jsem rozčílená.

Kdy jste se naposledy ze srdce zasmála?

Nedávno s kamarádkou, když mi vyprávěla nějaké rodinné historky. Ale já se jinak směji často, i tady v práci. Jak už jsem říkala, spoustě pacientů nechybí humor a jsou to pěkní šprýmaři.