Jak vytvořit bezpečný domov pro akční batole

 

Většina dětí kolem prvního roku života leze a následně začíná chodit. Nastává tak fáze života, kdy chce vše prozkoumat, osahat a ideálně i ochutnat. Dokud člověk nemá malé lezoucí dítě, vůbec si neuvědomí, jak je všechno v domácnosti lehce dostupné a co všechno dítě zaujme. Aby bylo objevování světa doma bezpečné, je potřeba na to domov náležitě připravit. Můžeme se řídit několika pravidly.

 

1. Zvídavé dítě je vždy rychlejší. Je dobré nikdy nepodceňovat to, co dítě dokáže. To, že včera ještě něco neumělo nebo někam nedosáhlo, neznamená, že dnes to také neumí.

 

2. Nejlepší prevencí je předvídat. V domácnosti se stane až překvapivě mnoho nehod. Pokud si rodič dá tu práci a udělá některé změny ve vybavení bytu tak, aby se v něm dítě mohlo bezpečně pohybovat, je to výhra pro všechny. Je jednodušší zabezpečit celý pokoj nebo ideálně byt, než přiskakovat a řešit nebezpečné situace průběžně. Vždy je dobré letmo prohlédnout každé místo, kde se dítě bude pohybovat. 

 

3. Dívejme se na domácnost očima lezoucího kojence nebo batolete. Všechno, co volně leží, skončí v puse. Může to být klidně i štětka na mytí toalety.

 

4. Zásuvky, kabely, prodlužovačky a další rozvody elektřiny by nikdy neměly být volně dostupné. Velmi se vyplatí zakoupit nejrůznější záslepky a ochrany, které zabrání prstíčkům, aby mohly dovnitř. Co je však ještě důležitější, aby nezapomněli všechny zakoupené ochranné věci důsledně používat všichni členové domácnosti.

 

5. Všechny dolní skříňky, které jsou na klíč, je dobré zamknout, klíček vyndat a uložit jej minimálně ve výšce 1,5 m. Na skříňky, které zamknout nejdou, se dají koupit pojistky, které zabrání otevření dvířek bez použití obou rukou (inspiraci najdete např. v IKEA).  Podobně je to s dolními šuplíky. Určitě do nich nepatří například pomůcky na šití, jehly, špendlíky, nitě, knoflíčky, baterky nebo třeba šroubky. 

 

6. Velmi nebezpečné jsou pro malé děti omylem pozřené léky. Nic není tak lákavé jako barevné kuličky ve stříbrném obalu, kapky v lahvičkách nebo sladké sirupy. Děti je neomylně najdou všude, kde k nim mají přístup: v šuplících, tašce, kabelce, na nočním stolku. Nikdy nespoléhejte na to, že dokážete dítěti vysvětlit, že tohle nesmí. Obzvlášť nebezpečné může být, pokud někdo z rodiny užívá léky na srdce, vysoký krevní tlak, cukrovku nebo léky na uklidnění. Stačí požití jedné tablety a život dítěte může být ohrožen. Léky by měly být vždy uzamčeny ve výšce nad 1,5 m. Někdy bohužel ani tohle nestačí. Jedna malá holčička byla přijímána do nemocnice s otravou sirupem na teplotu. V nestřeženém okamžiku si postavila židličku ke kuchyňské lince, vylezla na ni, pak na linku a otevřela si horní skříňku, ve které byla lahvička se sirupem. Když ji maminka našla, děvčátko se divilo, že ji nechválí, když přece pila tu „medicínu“, aby byla zdravá. 

 

7. Čisticí prostředky pro domácnost by měly být zamknuty v trezoru s nápisem „nebezpečné jedy“. Alespoň některé určitě – přípravky na mytí toalet, tablety do myčky, tablety na praní nebo tekutý písek – většina z nich jsou poměrně silné zásady nebo kyseliny a hrozí poleptáním dutiny ústní a trávicího traktu již při požití malého množství. Relativně neškodné jsou jenom přípravky na mytí nádobí, které nevyvolávají otravy, spíš ve střevě hodně pění a mohou způsobit průjmy. Pozornost je potřeba věnovat již nakupování, přepravě a vybalování čisticích prostředků doma. Mnohé otravy se staly např. tak, že dítě sedící v nákupním vozíku vyndalo lahvičku z vozíku, a zatímco maminka nakupovala, olizovalo lahvičku ředidla. Jindy stačil jen okamžik, kdy maminka vybalovala nákup a než se otočila, lilo si dítě sedící za ní na dlaždičkách přípravek na mytí nádobí do pusy. Tyto chemikálie většině dětí nechutnají, a proto lahvičku po několika doušcích zklamaně odloží. Bohužel na poleptání hrdla a jícnu stačí i těch několik doušků.

 

8. Nemrznoucí směs do ostřikovačů, benzin, petrolej a další podobné látky v garáži nebo dílně se snadno zamění s destilovanou vodou. Nikdy se nesmějí přelévat do plastových PET lahví od nápojů nebo jiných lahví s obsahem určeným původně k pití. Také v garáži nebo dílně je potřeba je uchovávat v dostatečné výšce, originálním obalu a ideálně v zamčené skříňce.

 

9. Magnety a magnetické kuličky mohou být součástí některých hraček nebo stavebnic pro větší děti. Při spolknutí jsou pro dítě velmi nebezpečné. Jeden malý magnet nemusí vadit. Pokud se k němu ale přidá další, který dítě spolkne po chvíli, magnety se k sobě připojí. Bohužel tím mohou mezi sebou stisknout stěnu střeva, která postupně odumírá. Magnety se proto musejí co nejdřív ze žaludku vyndat. Pokud se to nepodaří, může dítě skončit dokonce na operaci, kdy se musejí magnety vyndat z břicha. Je lepší je doma vůbec nemít.

 

10. Představte si, odkud může dítě spadnout (otevřené balkonové dveře, okna, schody, přebalovací pult), čím vším se může polít (pozor na rychlovarné konvice a jejich volně visící přívodné kabely), co na sebe může strhnout (ubrusy s hrnky s kávou a talíři s polévkou), kam může sáhnout. Naše domácnost dokáže být pro malé zvídavé dítě velmi nebezpečným místem k životu. Proto bychom měli udělat maximum pro to, abychom rizikům předešli.

 

 

Na závěr jedna příhoda hovořící za všechny.  Jednou byl do nemocnice přijat tříletý chlapec proto, že vypil bráškovi sirup na alergii. Už byl s maminkou na oddělení, kam jej poslali na pozorování, když k nim přišla paní doktorka, aby sepsala příjmové papíry. Chlapec se po tak nepříjemné proceduře, jako je výplach žaludku, nezdál ani moc otřesen a zvědavě si prohlížel neznámé prostředí. Když se paní doktorka v povídání s maminkou dostala až k otázce, zda byl již někde hospitalizován, maminka si povzdechla a řekla: „Před čtrnácti dny jsme byli v jiné nemocnici, protože vypil sirup na kašel a před týdnem ležel opět v jiné nemocnici, protože olízal tablety do myčky.“ Paní doktorka se neudržela a vyčítala mamince: „To si ty léky a chemikálie nemůžete někam zamknout?“ Maminka se rozplakala: „Když já už nevím, co máme dělat. Náš synek je neuvěřitelně zvídavý a nic ho nemůže odradit. Za svůj krátký život už měl třikrát výplach žaludku a vůbec mu to nevadí. Doma jsme už udělali všechna možná opatření, ale pořád je to málo. Chlapec v noci vstává a chodí po bytě. Od té doby, co jsme zjistili, že otáčí knoflíky plynového sporáku a pouští plyn, vypínáme na noc centrálně jeho přívod. Když začal vymontovávat žárovky z lampičky a strkat prstíky do závitů, vyhazujeme na noc pojistky. Léky máme ve dvou metrech zamčené ve skříňce – já sama si beru stoličku, abych se k nim dostala. Jenomže druhý syn má alergii a musí užívat sirup. Když jsem mu dávala lžičku, postavila jsem lahvičku na linku. V tom okamžiku ji syn popadl, utekl do koupelny, kde se zamknul a lahvičku vypil. Ještěže mě manžel naučil, jak se šperhákem do zamčené koupelny dostat…“

 

text: prof. MUDr. Štěpánka Průhová, Ph.D., primářka Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol
foto: iStock