Kdy jste se rozhodla, že se stanete zdravotní sestrou a kdo nebo co Vás přivedlo na tento nápad?

Já jsem se pro to vlastně úplně nerozhodla. Chodila jsem na sportovní základní školu a chtěla jsem do budoucna zůstat u sportu a studovat fyzioterapii. Máma chtěla, abych šla na gympl, ale na ten jsem se nedostala, tak jsem šla na zdrávku. V průběhu studia mě to začalo bavit a už jsem u toho zůstala. Dodnes toho nelituji, zpětně bych se určitě nerozhodla jinak. Je to práce, která mě stále baví, poznala jsem v ní spoustu skvělých lidí a díky ní jsem měla možnost procestovat velký kus světa. Dva roky jsem pracovala jako zdravotní sestra v Saúdské Arábii. Byli jsme tam skvělá parta, měli hodně týdnů dovolené a o „trošku“ vyšší plat. Neumím si představit, jaké jiné povolání by mi mohlo nabídnout takové možnosti a zážitky.

Jak jste se dostala k práci ve FN Motol? Vzpomínáte na svůj první pracovní den?

Když jsem tenkrát nastupovala, ve Zlatých stránkách byla jediná FN Motol s přímým kontaktem na personální oddělení, jinam jsem musela buď osobně, nebo obvolat jednotlivé kliniky, takže sem mě přivedla tak trochu moje lenost. A první den si už úplně přesně nepamatuji, jen celkový dojem. Tenkrát jsem nastupovala na 3. oddělení III. chirurgie, to už dnes bohužel neexistuje, a byla tam absolutní generační obměna sester, takže mě zaučovaly nejstarší holky, které tam byly v tu dobu třeba 3 měsíce, a celému tomu šéfovala staniční, která tam byla ve dne v noci. No, byla to velká sranda, ale byly jsme skvělý kolektiv a spousta holek, se kterými jsem začínala, tu pracuje dodnes.

Jak vypadá váš typický pracovní den?

Pracuji na jednotce intenzivní péče, takže to hodně závisí na počtu a stavu pacientů, které máte na starosti. Standardně ráno probíhá několik vizit, od kterých se odvíjí další plán péče, jenž zahrnuje odbornou i základní ošetřovatelskou péči, překlady, příjmy pacientů z operačních sálů i z urgentu a různá další vyšetření. Většina směn bývá v rychlejším tempu. Pokud je klid, bývá to podezřelé, protože většinou jde o klid před bouří.

Jaké byly vaše první pracovní zkušenosti ve zdravotnictví? Věděla jste už od začátku, že chcete pracovat na chirurgii?

První zkušenosti jsem získala až během studia na střední škole, a že budu chtít jít na chirurgii, bylo jasné od začátku. Potřebuji rychlejší tempo, akci a variabilitu.

Co Vás na vaší práci nejvíce baví a zároveň nebaví?

Práce mě baví celkově, nedovedu si představit, že bych měla sedět 8 hodin v kanceláři u počítače a těšit se na pátek. Někdy bývá těch 12 hodin hodně náročných a dlouhých, ale pořád tu práci mám ráda a naplňuje mě. A co mě nebaví asi jako všechny, jsou hlavně hromady papíru. Často mě rozčilují dohady mezi klinikami, když chcete přeložit pacienta, který už je z chirurgického hlediska vyřešený, ale vždycky se najde důvod, proč to nejde.

Jak se prolíná Váš pracovní a soukromý život? Pozorujete u sebe nějakou profesní deformaci?

Do osobního života, hlavně s rodinou a dětmi, se směnný provoz hodně projevuje. Více víkendů v práci znamená, že je potřeba mít velkou oporu od partnera, jinak se to s rodinou moc skloubit nedá. A samozřejmě za ty roky se spousta kolegů z práce prolnula do soukromého života. Co se týče profesní deformace, po tom, co člověk v práci všechno viděl a zažil, má hned každé malé píchnutí nebo rýmičku za mnohem vážnější diagnózu, než se nakonec ukáže. 🙂 A v mnoha věcech člověk tak říkajíc otupí, což nezdravotníci často nechápou, ale je to taková částečná obrana našeho psychického zdraví.

Jaké vlastnosti a předpoklady by podle Vás měl mít člověk, který se rozhodne pracovat ve zdravotnictví?

To se většinou zjistí až v praxi, jestli na to má, nebo ne. Ale je to především práce s lidmi, nejen s pacienty, ale i s kolegy. Určitě by na prvním místě měla být empatie, schopnost organizace, spolupráce a improvizace. Občas je to náročné.

Stalo se Vám někdy, že jste musela využít své zdravotnické vzdělání i mimo nemocnici?

Naštěstí jsem přímo na ulici nikdy nemusela „zasahovat“. Vždy šlo jen o nějaké drobnosti nebo rodinné zdravotní problémy, což řeší všichni, nejen zdravotníci.

Jak relaxujete, co je podle Vás ten nejlepší odpočinek?

Hlavně aktivně – kolo, chůze, hory v zimě i v létě. Kdykoliv to jde, vyrážíme s rodinou naším obytňákem, ale občas sebou samozřejmě ráda plácnu i na gauč.

Máte nějaký zaručený recept na zvládání stresu?

Zaručený recept nemám, asi prostě něco dělat, aby člověk zaměstnal hlavu a neměl moc času nad tím přemýšlet. Ale ono si vás to vždycky najde.

Kdy jste se naposledy ze srdce zasmála?

Směju se ráda a často, a většinou čím větší blbost, tím mě to víc pobaví. Oblíbený mám černý humor, ten nám zdravotníkům jde. 😀

Je něco, co byste ráda na své pracovní pozici nebo na sobě vyzdvihla?

To by asi měl hodnotit někdo jiný než já, ale myslím si, že si umím dobře zorganizovat práci a pracovat i ve stresu. Mám pár zkušeností i z pozice pacienta, příbuzného pacienta i hysterické matky, takže doufám, že umím být i empatická.