Bc. Vilma Klemensová
Ústav lékařské mikrobiologie 2. LF UK a FN Motol
Narozena: 17. 3. 1961
Vystudovala: Střední zdravotická škola v Ústí nad Labem, Bakalářské studium 2. lékařské fakulty v Praze
Představa o povolání: Pomoc lidem
Nejoblíbenější činnost: Tvořivá činnost, jako je třeba malování, drátování.
Představa ideální dovolené: Poznávání nových zemí
Oblíbený film / kniha: Jak voní tymián od Marcela Pagnola a film Návrat domů
Životní motto: Co tě nezabije, to tě posílí.
Kdy jste se rozhodla, že se stanete zdravotní laborantkou a co Vás přivedlo na tento nápad?
Asi v osmé třídě, kdy už se začínalo řešit, čím bychom chtěli být, jsem měla jasnou představu, že chci dělat práci tvořivou, ale takovou, která pomáhá lidem. Měla jsem jen velmi nejasnou představu, že laborant dělá různé pokusy a testy, které pak pomáhají odhalit příčiny nemocí a výsledek může pomoci s léčbou.
Vzpomínáte na svůj první pracovní den ve FNM?
Upřímně si moc nevzpomínám, jen vím, že to bylo po pěti letech mateřské dovolené a moc jsem se už do práce těšila, ale samozřejmě jsem měla i obavy, co mě čeká a jak se uplatním, protože to byla nová práce ve velké nemocnici a v novém kolektivu. Před mateřskou jsem pracovala v hygienické stanici v menším městě s malým kolektivem, tak to pro mě byla docela nová výzva.
Pracujete v Ústavu lékařské mikrobiologie 2. LF UK a FN Motol. Co Vás přivedlo právě k tomuto oboru?
Mikrobiologii jsem si vybrala už na zdravotní škole, protože to nejvíce splňovalo mou představu práce – tvořivého oboru. Tím myslím různorodost zpracování biologického materiálu a používaných metod. V mikrobiologii jste musela přemýšlet, co se vzorkem od pacienta uděláte, jakou kultivační půdu a jaké prostředí použijete, aby vám tam narostla bakterie, která by mohla být původcem infekce – zjednodušeně řečeno. Ostatní laboratorní obory byly více o práci s analyzátory. Dnes i mikrobiologie má řadu analyzátorů, ale podíl manuální práce je stále významný, jako například očkování na kultivační půdu.
Jaký je Váš typický pracovní den v Ústavu mikrobiologie?
Typický den vrchní laborantky začíná vždy stejně – ráno otevřu mobil a zjistím, jestli dorazí všichni. Jakmile přijdu do práce, jdu jako první projít laboratoře, vlastně provádím takovou vizitu pracoviště. V souvislosti s kontrolou stavu personálu a případné nepřítomnosti musím samozřejmě zajistit provoz. Současně kontroluji, zda je technické zázemí rovněž v pořádku a provozuschopné. Potom se věnuji administrativní činnosti, jako je docházka, výkazy, objednávání diagnostik a dalšího zdravotního materiálu. Prostě každý den je jiný – záleží na tom, co provoz přinese, co zaměstnanci potřebují a jakou údržbu letitá budova vyžaduje.
Jaké vlastnosti a předpoklady by podle Vás měl mít člověk, který se rozhodne pracovat ve zdravotnictví?
Vytrvalý, nezdolný, empatický, spolehlivý, zodpovědný, s odpovídajícími teoretickými znalostmi a schopností dobře komunikovat.
Vzpomenete si na něco, co Vás v poslední době v práci nejvíce potěšilo nebo pobavilo?
Protože chci odejít do důchodu, tak jsem to oznámila všem zaměstnancům a rozplakala jsem letitou laborantku, se kterou jsem v minulosti měla trochu problémy. To mě dojalo.
Jak relaxujete, co je podle Vás ten nejlepší odpočinek?
Když jsem unavená, tak se snažím odreagovat. V zimě a na podzim třeba drátováním nebo malováním akvarelem. Na jaře a v létě pracuji na zahradě nebo se jdu projet na kole.
Jaký byl Váš největší dětský sen?
V dětství mi můj táta, který byl vášnivý čtenář, četl úryvky z cestopisů a oba jsme si představovali, jak poznáváme různé země. Cestovat se za totality nemohlo a táta bohužel brzy zemřel, ale můj sen se splnil a když dospěly děti, začala jsem cestovat a moc jsem si to užila.
Máte nějaký zaručený recept na zvládání stresu?
Nemám, ale hodně mi pomáhá si zacvičit jógu a s někým si o problémech promluvit.
Existuje někdo, kdo je pro Vás životní inspirací?
Ano, můj velký vzor byl a je doc. MUDr. Otto Lochmann, CSc., který byl primářem, když jsem nastoupila. Byl to člověk na svém místě, kterého jsem obdivovala pro lidské vlastnosti i jako skvělého odborníka. Ráno prošel laboratořemi a měl pro každého zaměstnance mikrobiologie úsměv a vlídné slovo, přestože mu často nebylo vůbec dobře. Všichni jsme ho měli moc rádi právě pro jeho optimismus, hlaholivý smích, prostě byla radost s ním pracovat.
text: Bc. Vilma Klemensová
foto: David Černý