Jméno: Kateřina Horáková, DiS
Pracoviště: Gynekologicko-porodnická klinika, porodní asistentka na porodním sále
Narozena: 30. 11. 1980 v Praze
Vystudovala: SZŠ 5. května, obor všeobecná sestra a VZŠ Duškova, obor diplomovaná porodní asistentka
Představa o povolání: Kolektiv by měl být druhou rodinou a práce druhým domovem, neboť tu trávíme stejně času jako doma (i víc)
Nejoblíbenější činnost: Poslech hudby, fotografování, psaní a sběr informací z různých oborů (a mlsání)
Představa ideální dovolené: Jet znovu s rodinou do Finska a ze sauny u chaty v lese lézt rovnou do zamrzlého jezera
Oblíbená kniha/film: Jsem filmový maniak, tak uvedu jen režiséry…Eastwood, Scott, Forman, Svěrák, Zemeckis, Spielberg, Kubrick. Z knih Nebe nezná vyvolených, Komu zvoní hrana, 1984
Životní motto: Carpe Diem, dokud žijem:-)
Kdy jste se rozhodla, že se stanete sestrou a kdo nebo co Vás přivedlo na tento nápad?
Když mi bylo pět let, moje o deset let starší sestřenice nastoupila na zdravotní školu a já si hned zkoušela s nadšením její uniformu. Ničím jiným jsem nikdy být asi nechtěla, i když mi to učitelky v osmičce kvůli výbornému prospěchu vymlouvaly. V devadesátých letech byla zdrávka něco, kam jste šli, když jste chtěli mít maturitu a jinam jste se nedostali. Pracovat ve zdravotnictví nás chtělo ze třídy asi 20 %.
Vzpomínáte si na svůj první pracovní den ve FNM?
Nastoupila jsem sem před pěti lety po patnácti letech práce „U Apolináře“, takže si pamatuji dobře ten „kulturní šok“, měla jsem pocit, že jsem přešla „ze středověku do Chicago Hope“, čímž vůbec nechci nijak snížit vysokou odbornost a skvělou péči porodnice VFN, která se snad také dočká modernizace zázemí. Také mi bylo líto, že jsem rodila v miniaturní kóji za posuvnými dveřmi a ne v takovém krásném pokojíku se spoustou místa, sociálním zařízením a i zázemím pro ošetření miminka, aby nebylo nutné ho na první vyšetření odnášet.
Pracujete na Gynekologicko-porodnické klinice. Co Vás přivedlo právě k tomuto oboru?
Těhotenství a porod mě fascinovaly odjakživa. Přesně jsem věděla, ve kterém filmu bude scéna s porodem:-), hltala jsem atlasy lidského těla a seriály z lékařského prostředí. Původně jsem chtěla jít na zdrávku na obor dětská sestra, ale ten chvíli před tím, než jsem skončila ZŠ, zrušili. Porodní „bába“ byla poté jasná volba..
Jaké vlastnosti a předpoklady by podle Vás měl mít člověk, který se rozhodne pro toto povolání?
Práce na porodním sále je především specifická tím, že pečujete o dva životy najednou a že bolesti jsou zde fyziologický jev. U spontánních porodů jste součástí krásného životního okamžiku, který je ale bolavý a psychicky náročný. Je třeba mít velkou schopnost vcítění se, snažit se plnit představy budoucí maminky, ale zároveň zajistit bezpečný průběh pro ni i miminko. Důležitá je u tohoto povolání shovívavost, nadhled a trpělivost, neboť reakce rodiček (i doprovodu) na bolest či délku porodu nejsou pochopitelně vždy pozitivní. Jelikož se situace může kdykoliv změnit, je potřeba umět rychle reagovat, být sehraný s kolektivem a znát postup pro různé akutní
stavy. Sálové porodní asistentky také instrumentují u císařských řezů, pečují o těhotné s hrozícím předčasným porodem a jsou oporou maminkám ve velmi těžkých okamžicích v případech těhotenských ztrát, takže spektrum práce je opravdu široké.
Vzpomenete si na nějakého pacienta, který Vás nejvíce potěšil nebo pobavil?
Neuvedu nikoho konkrétního, ale mým velkým potěšením je po porodu nabídnout rodičům, že je společně s miminkem vyfotím, aby měli první společné foto do alba. Vždycky mě ten záběr na zrovna vzniklou trojici dojme.
Jak relaxujete, co je podle Vás ten nejlepší odpočinek?
Sedět doma v křesle v teplácích, mít vrnící kočku na klíně, na stole horké kafe a v telce dobrý film:-)
Jaký byl Váš největší dětský sen?
Můj největší dětský sen byl velký domeček pro panenky, opravdu, a stále doufám, že ho jednou mít budu:-). Mimochodem krásné muzeum domečků pro panenky je v Táboře.
Máte nějaký zaručený recept na zvládání stresu?
Před spaním ráda poslouchám meditační cvičení, ale nejlepší zabiják stresu je pro mě laskavá náruč a čas s rodinou strávený v pohodě a s úsměvem.
Kdy jste se naposledy ze srdce zasmála?
Před chvílí, směju se ráda a pokud mě nic netrápí, tak skoro pořád. Jsem takový šašek, co si rád dělá legraci i ze sebe a rád baví společnost. Smysl pro humor je pro mě nejdůležitější i u protějšku. Naštěstí mám manžela, který mě rozesmívá už 20 let a dva vtipné pubertální syny.
Existuje někdo, kdo je pro Vás životní inspirací?
Inspirací je pro mě každý člověk, který nejde s davem a umí být sám sebou a také lidé, kteří něco dokázali, ač jim nikdo nedával šanci na úspěch. A moje maminka. Já nikdy nedokážu být tak dochvilná, mít vše hotové včas, mít ve všem pořádek a vše plánovat tak dokonale jako ona. Já budu vždy bohém.
Text: Kateřina Horáková, DiS.
Foto: David Černý