Sestry jak je neznáte: Lenka Skopová

Lenka Skopová
Klinika dětské a dospělé ortopedie a traumatologie 2. LF UK a FN Motol

Narozena: 25. 8. 1975
Vystudovala: SZŠ Povltavská, Praha 8
Představa o povolání: Je to povolání, které mě naplňuje. Máme fajn kolektiv, tak do práce chodím ráda.
Nejoblíbenější činnost: kynologie, rybaření, četba a sport
Představa ideální dovolené: pobyt v přírodě
Oblíbená kniha/film: Vzkaz v láhvi, seriál – Odložené případy
Životní motto: Bolest, kterou cítíte dnes, je síla, kterou pocítíte zítra.

Kdy jste se rozhodla, že se stanete zdravotní sestrou a kdo nebo co vás přivedlo na tento nápad?

Na základní škole, při výběru povolání. Dlouho jsem vybírala z brožury střední školu, ale nic nebylo dost zajímavé a originální. Tak za mne rodiče vybrali zdrávku. Ale myslím si, že už v prvním roce litovali. Když jsem jim doma na prostěradlech začala dělat uzly, skládala jsem kapesníky na čtverce 10 × 10. Každou chvíli mi museli držet, když jsem si zkoušela obvazové techniky a odběry krve. V druhém ročníku si již všichni oddychli, začala praxe v nemocnici.

Vzpomínáte si na svůj první pracovní den ve FNM?

Samozřejmě, že ano. Bylo to 1. 9. 2010, přivedla mě již bývalá kolegyně. Mám to před očima jako dnes. Vzpomínám si, jak mě vedla chodbami a já dostala strach, že už nikdy nenajdu cestu ven. Kolegyně na oddělení mě vřele přijaly, kávičku udělaly, vše mi ukázaly, cítila jsem se skvěle. A jsem moc ráda, že jsou tu se mnou dodnes.

Pracujete na Klinice dětské a dospělé ortopedie a traumatologie 2. LF UK a FN Motol. Co vás přivedlo právě k tomuto oboru?
Souvislá praxe ve třetím ročníku. Přidělili mě na ortopedii. Sestry na oddělení byly hrozně fajn. I když jsem zpočátku skoro celou směnu připravovala materiál, vakuovala RD a jen občas mě pustily k pacientům. Ale za několik dní jsem už mohla ke svému prvnímu převazu – jé jak jsem na sebe byla pyšná. A díky kolektivu sestřiček z ortopedie na Bulovce jsem věděla, že tohle chci dělat.

Jaký je váš typický pracovní den na ortopedické klinice?

Ráno si vyslechnu předávání služby svých kolegů, zjistím novinky a připravím se na vizitu. Po vizitě už to začíná frčet. Propuštění, příjmy, domlouvání následné rehabilitace a následné péče. Do toho spousta vyřizování telefonátů, dotazů a papírování. Objednávání materiálu, kontrola chodu oddělení atd., pomoc kolegyním, pokud je potřeba. V poledne zjistím, že můj příjem a výdej tekutin je na bodu 0. Tak se snažím své tělo ukonejšit obědem a dodám tekutin. V tomto režimu pokračuji i odpoledne. Pokud máte fajn kolektiv, dá se vše v pohodě bez jakékoliv újmy zvládnout.

Jaké vlastnosti a předpoklady by podle vás měl mít člověk, který se rozhodne pracovat ve zdravotnictví?

Rozhodně by měl být komunikativní, empatický, kreativní, měl by mít kritické myšlení, umět pracovat s vlastními emocemi, být spolehlivý a důsledný. Měl by to být týmový hráč a umět naslouchat.

Vzpomenete si na nějakého pacienta, který vás nejvíce potěšil nebo pobavil?

Těch lidí je spoustu, potěší mě už jen to, že vám pacient poděkuje a řekne, že byl u nás rád a spokojený. V podstatě každý den narazíte na pacienta se smyslem pro humor a když se vám na pokoji sejdou i tři, je to pak fakt super. A většinou stačí jen malý přebrept nebo nevinná dvojsmyslná průpovídka a ejhle, legrace je hned.

Jak relaxujete, co je pro vás ten nejlepší odpočinek?

Když s naším 30kg psím mazlíkem vyrazíme Do DABu za psími sporty a na klasický výcvik. Je tam skvělá parta pozitivních lidí, člověk se hned uvolní, skvělý relax. Proto s nimi jezdím i na prodloužené víkendy. Strašně to pozitivně nabíjí. A pak samozřejmě rybaření, psího kamaráda samozřejmě bereme s sebou. Takové posezení v přírodě u vody je skvělý relax. No a když ryby neberou, vždy vytáhnu knihu a je mi fajn. Ještě mám další způsob odreagování, a to na zimním stadionu, když jdu fandit na hokej synovi a jeho týmu. Ve volných chvílích si ráda pustím moderní pohádky: Madagaskar, Shrek, Na vlásku, Ledové království atd.

Jaký byl váš největší dětský sen?

Vždy jsem si přála velkého psa, protože jsem chtěla být tím nejlepším kriminalistou a s ním vypátrat zločiny, které se nepovedli objasnit.

Máte nějaký zaručený recept na zvládání stresu?

Máme fajn kolektiv, tak o nápor a stres se umíme podělit, tak se velká pracovní zátěž dá zvládnout bez újmy.

Kdy jste se naposledy od srdce zasmála?

V podstatě skoro každý den. Mám ráda humor, veselé lidi, ráda se jimi obklopuji. Tudíž smích je pro mě jako droga, v podstatě můj denní chleba.

Existuje někdo, kdo je pro vás životní inspirací?

Každý dobrý člověk. Věřím v lidi, v dobro. Jsem věčný optimista.