Kdy jste se rozhodla, že se stanete zdravotní sestrou a kdo nebo co Vás přivedlo na tento nápad?

Když jsem se na základní škole rozhodovala o budoucím povolání, ovlivnilo mě, že moje dvě tety pracovaly jako zdravotní sestry – jedna na anestezii, druhá na dětském JIPu. Od podání přihlášky mě rodiče nezrazovali, i když už tehdy to nebylo lukrativní povolání.

Jak jste se dostala k práci ve FN Motol? Vzpomínáte na svůj první pracovní den?

K práci jsem se dostala na doporučení bývalé kolegyně z předchozího zaměstnání. Prošla jsem několika pohovory a nastoupila na ORL sály jako staniční sestra. Můj první den v Motole byl rozpačitý – kolektiv mě neznal, atmosféra byla napjatá, což je pochopitelné.

Jak vypadá Váš typický pracovní den?

Každý den před sedmou dorazím na pracoviště, předám si informace s noční službou. Podle operačního programu rozepíšu kolegyně na čtyři sály. Absolvuji hlášení lékařů, informace předám dalším kolegům, a společně se připravíme k výkonům. Když neinstrumentuji, věnuji se e-mailům, kontroluji sklad, objednávám chybějící materiál, řeším telefonáty a opravy. Pomáhám, kde je třeba.

Jaké byly Vaše první pracovní zkušenosti ve zdravotnictví?

První zkušenosti jsem získala během praxe na zdrávce. Už tehdy se oddělovalo zrno od plev – ne všechny spolužačky školu dokončily. Po VOŠ jsem nastoupila na lůžkové ARO, kde jsem se naučila nejen odborné věci, ale i fungování v kolektivu. Hierarchie byla podle odsloužených let, což vedlo k uplatňování tzv. mazárny. I když to nebylo jednoduché, s ostatními absolventkami jsme to zvládly. Ten dril mi dal dobré návyky, ale věřím, že existují i jiné způsoby, jak uvádět nováčky do praxe.
O práci instrumentářky jsem začala přemýšlet při sledování seriálu Chicago Hope, kde jednou z hlavních postav byla sálová sestra Kamila. Bylo mi tehdy 16 let. Začínala jsem jako anesteziologická sestra a postupně přešla ke stolečku – a jsem za to ráda.

Co Vás na Vaší práci nejvíc baví a zároveň nebaví?

Baví mě instrumentování, velmi si vážím našich lékařů – jsou slušní, je radost s nimi spolupracovat. Ráda pracuji s novou technikou, ORL sály jsou technikou opravdu vybavené. Velkým pomocníkem je sálový technik.
Nic mě vyloženě nebaví – práce je hodně, ale zvládáme ji. Nové posily by nám velmi pomohly. Možná právě někdo, kdo tohle čte, hledá smysluplnou práci.

Jak se prolíná Váš pracovní a soukromý život? Máte nějakou profesní deformaci?

Snažím se starosti z práce nenosit domů, ale ne vždy to jde. Mám skvělou rodinu, která mě podporuje.
Profesní deformace? Když manželovi podávám nářadí, dávám mu ho jako chirurgovi. Kontroluji expirace i doma a trvám na tom, aby vše mělo své místo.

Jaké vlastnosti by měl mít člověk, který chce pracovat ve zdravotnictví?

Základem je pracovitost a ochota učit se. Ve zdravotnictví se uplatní různé povahy. Perioperační sestra musí být flexibilní, organizačně schopná a komunikativní – pracuje v rychlém prostředí s mnoha lidmi.

Využila jste někdy své zdravotnické vzdělání mimo nemocnici?

Ano, na táboře jsem ošetřovala tržnou ránu. Také jsem pomáhala ženě, která zkolabovala na zastávce – byla v bezvědomí, ale se zachovanými životními funkcemi. Předala jsem ji záchranářům.

Vzpomenete si na pacienta, který Vás potěšil nebo pobavil?

Na sále jsme s pacienty málo, ale každý ocení úsměv a vřelý přístup. Vyzdvihuji kolegy z anestezie – jsou laskaví jak k pacientům, tak k nám. Děláme maximum, aby byl pobyt pacienta co nejméně stresující. Potěší nás, když víme, že se pacient zotavuje.

Jak relaxujete?

Miluji vodu – ráda plavu, v létě jezdím na paddleboardu. Když je čas, podívám se na film nebo seriál.

Váš dětský sen?

Bydlet u moře.

Recept na zvládání stresu?

Humor – s nadsázkou řečeno. Ale stres ve zdravotnictví je reálný problém. Pokud je práce neúměrná k počtu personálu, přináší to stres pro jednotlivce i kolektiv. Dobrý kolektiv je klíčový pro kvalitu péče.
ORL perioperační péče je specifická – často jde o zajištění dýchacích cest, tedy život zachraňující výkony. Kolegyně zvládají i akutní intubace, tracheostomie a krvácení v oblasti horních dýchacích cest. Pomáhá jim odbornost, zkušenosti a vztahy s lékaři.

Kdy jste se naposledy ze srdce zasmála?

Nedávno, když jsme s bratrancem zapalovali svíčky na dort pro moji mámu – bylo jich opravdu hodně a byla z toho pěkná komedie.

Máte životní inspiraci?

Moje máma – laskavá, pracovitá, vychovala mě a sestru sama. Dnes je milující babičkou a jsem vděčná, že ji máme.

Co byste vyzdvihla na své pozici nebo na sobě?

Pozice staniční sestry je náročná – tlak z vedení i od personálu. Hledám rovnováhu mezi požadavky a možnostmi týmu. Mám skvělé kolegy, kterých si velmi vážím a děkuji jim. Na sobě si cením pracovitosti, optimismu a smyslu pro humor.