Simona Pepíchová
Klinika dětské neurologie 2. LF UK a FN Motol
Narozena: 9. 7. 1984
Vystudovala: SZŠ Všeobecná sestra, SR Dětská sestra-specializace FNM
Představa o povolání: práce s dětmi
Nejoblíbenější činnost: podle mé dcerky uklízení 
Představa ideální dovolené: klidné prostředí s rodinou někde u vody, kde člověk nemyslí na běžné starosti ani na práci
Oblíbená kniha/film: Ráda čtu autobiografie, naposledy to byla knížka Zinédine Zidane – Dva životy. Z filmů mám oblíbené drama a psychologické.
Životní motto/krédo: „Nikdy neříkej nikdy.“
Kdy jste se rozhodla, že se stanete sestrou a kdo nebo co Vás přivedlo na tento nápad?
Už ve školce jsem dětem ráda pomáhala, oblékala je, vázala jim tkaničky. Když jsem byla starší a narodil se můj první synovec, tak volba sestry byla jasná. Bavilo mě krmit ho, koupat, pečovat o něj a hrát si s ním. Ráda jsem s ním trávila volný čas.
Vzpomínáte si na svůj první pracovní den ve FNM?
Ano vzpomínám, bylo mi čerstvě 19 let a nastoupila jsem ještě s jednou kamarádkou ze školy. Byla jsem strašně nervózní. Uvítala nás vrchní sestra, která byla moc milá a provedla nás oddělením. Já jsem nastoupila na tehdejší oddělení kojenců a menších dětí.
Pracujete na Klinice dětské neurologie. Co Vás přivedlo právě k tomuto oboru?
Byla to čistě náhoda, dá se říct, bylo to první oddělení na seznamu volných pracovních míst. Příští rok to už bude 20 let, co na klinice pracuji.
Jaké vlastnosti a předpoklady by podle Vás měl mít člověk, který se rozhodne pro toto povolání?
Určitě by měl být trpělivý, empatický a zodpovědný.
Vzpomenete si na nějakého malého pacienta, který Vás nejvíce potěšil nebo pobavil?
Ano, bylo jich několik, ale nejvíc si vybavuji pacientku, od které jsem dostala růží se vzkazem „sestřičko, dnes Vám to moc sluší“
Jak relaxujete, co je podle Vás ten nejlepší odpočinek?
Nejraději u dobré kávy a v dobré společnosti.
Jaký byl Váš největší dětský sen?
Chtěla jsem být doktorkou.
Máte nějaký zaručený recept na zvládání stresu?
Zhluboka se nadechnu, zavřu oči a v duchu počítám. Je důležité mít nějaký ventil, mít někoho vedle sebe kdo mě vyslechne.
Kdy jste se naposledy ze srdce zasmála?
Často se zasměji s mojí dcerou, která je předškolačka a klade mi záludné otázky o lidském těle. Je to docela sranda, když mi dává otázky, jak přišla na svět. Miluji tu dětskou bezprostřednost a chytrost
Existuje někdo, kdo je pro Vás životní inspirací?
Nemám nikoho, kdo mi byl inspirací, snažím se vést slušný, harmonický život a být dobrým příkladem pro své dítě.
Text: Simona Pepíchová
Foto: David Černý