Rozvíjení spirituální péče ve FNM

Medicína v dnešní době uznává skutečnost, že při nemocniční péči je vedle péče o tělo důležitá i péče o „duši“. Podle WHO platí  obecně uznávaný model bio-psycho-sociálně-spirituální  péče o člověka.

Požadavky na poskytování spirituální péče v nemocnicích se stále zvyšují. V českém zdravotnictví je to ale stále jev překvapující, a vyvolává mnoho otázek. Od těch co to vlastně spirituální péče je, až po ty, zda je vůbec nutné ji v naší, převážně sekulární společnosti, poskytovat. Tato péče totiž bývá často chápána pouze jako zajišťování náboženských potřeb pacientům religiózním – organizovaným v církvích – a zapomíná se na to, že duchovní rozměr má každý člověk. Duchovní potřeby se zřetelněji projeví v situacích krize a tou hospitalizace v nemocnici bezesporu je. V tomto čase si  většina pacientů klade tzv. existenciální otázky týkající se smyslu života, smyslu utrpení, umírání a smrti a mnoho dalších otázek, které je dříve – dokud byli zdraví – nenapadaly. Podobné otázky si pokládá i ošetřující personál, který se v nemocnici opakovaně setkává s utrpením, bezmocí, zoufalstvím a umíráním.

Spirituální péče vychází z obecně lidské potřeby duchovního přesahu porozumět svému životu (A. Maslow). Jinak řečeno, spirituální potřeby jsou obecně lidskou antropologickou konstantou:

• každý člověk má ve své biologické  (genetické) výbavě
• prostor, touhu a zvídavost po duchovních
• hodnotách
•  každý člověk potřebuje „nějak“ porozumět
• svému životu v širším kontextu
•  každému člověku o něco v životě jde, má
• někam „namířeno“
•  každý člověk má své hodnoty
•  každý člověk má své „posvátno“

Každý člověk přesahuje svoji biologickou existenci.

Vedení Fakultní nemocnice v Motole si je této skutečnosti vědomo, a proto podpořilo myšlenku integrování spirituální péče do péče ošetřovatelské, a vynaložilo úsilí ke vzniku tzv. Prostoru ticha. Zde mohou spočinout vážně nemocní pacienti i jejich blízcí. Prostor je zamýšlen i jako tiché místo pro personál po těžké službě, kdy je potřeba stabilizovat vnitřní síly, uklidnit mysl a odevzdat nepříjemné situace minulosti.

Otevření Prostoru ticha

Nemocniční duchovní péče bylo celoživotním dílem MUDr. Evy Kalvínské Ph.D. a rovněž je obsahem její disertační práce. Slavnostní otevření Prostoru ticha proběhlo 1. listopadu 2007 v hlavní budově dospělé části Fakultní nemocnice v Motole. Hlavní zásluhu na otevření měla kromě MUDr. Evy Kalvínské Ph.D. (koordinátorky psychospirituální péče) také  Mgr. Jana Nováková, MBA (náměstkyně ošetřovatelské péče).

Semináře o spirituální péči

Každých 14 dní máme krátký vstup v rámci vstupních školení nových zaměstnanců FN Motol, ve kterém vysvětlujeme novým zaměstnancům důvod naší přítomnosti v nemocnici a rozsah naší práce.

V současnosti pracuje ve FN Motol 9 nemocničních duchovních a nemocničních kaplanů včetně koordinátorky, více zde.

O jejich návštěvu je možno požádat kdykoliv během 24 hodin, tedy v naléhavých případech i v noci.

Nemocniční duchovní provázejí všechny pacienty, kteří o to požádají, bez rozdílu vyznání či světového názoru, a jejich péče je součástí péče ošetřovatelské.

Od podzimu 2008 úzce spolupracujeme s různými externími duchovními, kteří jsou vysláni a placeni svými církvemi.

Dosavadní výsledky spirituální péče v naší nemocnici

• Překvapilo nás, že se požadavky na spirituální péči v jednotlivých věkových kategoriích lišily jen nepatrně, tj. ve skupině pacientů od 21-30 let, od 31-40 let, od 41-50 let, od 51-60 let, od 61-70 let, od 71-80 let i od 81-90 byly velmi podobné. Kolísaly v rámci jednoho až tří procent rozdílu (12%-15%), a to nezávisle na typu onemocnění.
• Genderové rozdělení nám potvrdilo podobné zkušenosti, jaké známe z psychoterapie, že ženy vyhledávají podporu častěji (70%), než muži (30%).
• Kromě pacientů (80%) vyhledávají pomoc i jejich blízcí (10%) a personál (10%).
• Nejvyšší počet konzultací byl uskutečněn na odděleních, kde jsou pacienti hospitalizováni dlouhodobě, tedy v LDN-CNP (38%), na interních odděleních (11%) a na spinální jednotce (9,5%); také však v Prostoru ticha (13%).

Pacienti  tuto péči žádají nejen bez ohledu na své vyznání, ale i věk či diagnózu, z čehož pro nás vyplývá, že zařazení spirituální péče v širším slova smyslu do péče ošetřovatelské, bylo na místě. Zároveň však jsme schopni zajistit i specifickou náboženskou podporu těm, kteří si ji žádají.